79. výročí osvobození naší obce

Vážení spoluobčané,

 Na den 16. dubna připadá 79. výročí osvobození naší obce sovětskými vojsky od fašistických okupantů. Při této příležitosti budou dnes v předvečer tohoto výročí položeny věnce u pomníku padlých osvoboditelů a u pomníku našich spoluobčanů, kteří během této války zahynuli. Také vzpomeneme položením věnce na ty, kteří bojovali za svobodu naší vlasti v I. sv. válce.

Při osvobozování Šardic, během jediného dne padlo na území naší obce 59 vojáků sovětské armády, 1voják rumunské armády, 40 vojáků německé okupační armády.  Dva šardičtí spoluobčané zahynuli při přechodu fronty.  Celkem 102 mrtvých za jeden jediný den. Dále byli 4 občané umučeni.  Šardický rodák Stanislav Laucký, poštovní úředník v Brně, byl trýzněn v Kounicových kolejích, kde byl nakonec i se svou manželkou zastřelen. Jejich osiřelé děti pak žily v naší obci u babičky. V pracovních táborech v říši zahynuli i šardičtí občané Jaroslav Kyselka a Josef Ištvánek. Celou válku se musel skrývat před gestapem student František Silák, který po uzavření vysokých škol byl zatčen a držen jeden a půl roku v Kounicových kolejích v Brně. Po propuštění navázal styky s podzemním hnutím a znovu pronásledován se skrýval na různých místech v Brně, ve Vídni a v Šardicích pod jménem svého kamaráda. V partyzánské jednotce „R-3-Kyjov“ konal službu jako velitel čety Václav Gregorovič z čísla 56.

Nejvýrazněji se zapsal do srdcí šardických občanů neohrožený bojovník proti fašismu, šardický rodák a okresní soudce v Kyjově Dr. Jaroslav Zemek, jeden z vedoucích členů vojenské organizace Obrana národa, kteří vedli aktivní odboj proti okupantům v kyjovském okrese. V nočních hodinách odvážel zbraně do úkrytu na venkov a v Šardicích a v Hovoranech tiskl letáky vlasteneckého obsahu, které rozvážel po okolí. Burcoval rovněž lid proti snahám Národopisné Moravy, která chtěla Moravské Slovácko připojit ke Slovensku. Když gestapo našlo stopu této odbojové skupiny, byl Zemek 13. 12. 1939 zatčen a odvezen do Kounicových kolejí v Brně. Tam byl mučen, avšak nevyzradil žádného z ostatních členů skupiny. Jako nevyléčitelně chorý byl 26. 7. 1941 z německé vazby propuštěn a 5. 6. 1942 v Kyjově zemřel.

Bohužel, tak jak to bývá ve válce, zahynuli většinou mladí lidé, kteří chtěli žít a měli život před sebou– zanechali za sebou smutek ve svých rodinách, u svých blízkých.

Bojovali za svou vlast, měli své ideály a touhu vrátit se tisíce kilometrů zpět domů. 

Osud byl však k nim nemilosrdný a oni místo, aby se radovali z probouzející se jarní přírody, rozkvetlých stromů a očekávaného míru, položili své životy za naši svobodu.

Proto každoročně v tuto dobu vzpomínáme na těžké chvíle, které naše vlast prožívala během války a osudy těch, kteří své životy obětovali pro svobodu své vlasti.

Proto nikdy nezapomeňme na ty, jejichž jména jsou úzce spjata s datem 16. dubna r. 1945 – na ty, jejichž osudy jsou skryty ve jménech, které jsou vyryty na obou pomnících připomínajících osvobození naší obce.